Mýty o ochraně před sluncem: co je pravda na tom, co se říká o opalovacích krémech?

Studuji kosmetiku. Mrak fyzicky filtruje jen část UV záření, značná část jím prochází dál.

Přesné číslo, kolik procent UV projde skrz běžnou vrstvu mraků, jsem nenašel, proto zde číslo neuvádím. Co lze říct ze zdroje: UV záření způsobuje přímé poškození DNA v kožních buňkách, a pokud buňka toto poškození nesprávně opraví, zůstane po něm genetická mutace.1 Tento mechanismus nezávisí na tom, zda slunce na obloze vidíte, a podrobně je rozebrán v článku o UV záření.

Co si z toho odnést: mrak poskytuje nespolehlivou, nepředvídatelnou míru ochrany, proto o denní rutině s krémem s SPF rozhoduje to, zda jste přes den venku, ne počasí.

Nepravdivé. Tmavší pleť snižuje, ale neodstraňuje riziko poškození UV zářením. Podle přehledové studie literatury Leybengrubové a spol. z roku 2026 poskytuje vyšší poměr eumelaninu k feomelaninu a zralejší melanosomy tmavší pleti přirozenou fotoochranu, ta ale není úplná: výskyt rakoviny kůže je v tmavší pleti nižší, úmrtnost je ale vyšší, pravděpodobně kvůli pozdní nebo chybné diagnóze. Autoři doslova píší: i populace s tmavší pletí jsou náchylné k poškození pokožky způsobenému UV zářením, které může vést ke zhoršení různých dermatologických stavů, včetně poruch pigmentace, kožních změn způsobených světlem a rakoviny kůže.2

Existuje ještě jeden důvod, proč být opatrný s rozhodováním podle typu pleti. Podle přehledové studie Olsena a spol. z roku 2026 čelí Fitzpatrickova škála (šestistupňový sebehodnoticí dotazník o tom, jak vaše pokožka reaguje na slunce), široce používaná k měření typu pleti, řadě kritik: opírá se o sebehodnocení, formulace otázek se liší, má omezený rozsah a podceňuje riziko rakoviny kůže.3 Není tedy ani jisté, že by člověk přesně věděl, kam by se na této škále zařadil.

Co si z toho odnést: nižší riziko se nerovná nulovému riziku, a ani tmavší pleť neosvobozuje od denního krému s SPF.

Tady jde o množství. Měření SPF probíhá s 2 miligramy krému na centimetr čtvereční, to je podrobně rozebráno v článku o typech krémů s SPF; tence nanesený make-up nebo pudr se tomuto množství nepřibližuje. K tomu, zda samotný make-up s označením SPF nahrazuje samostatně nanesený krém s SPF, jsem přesný zdroj nenašel, ale kvůli principu množství je nepravděpodobné, že tenká vrstva make-upu dodá stejné množství jako samostatně nanesený krém s SPF. Jde o můj vlastní výklad, ne o naměřený fakt.

Co si z toho odnést: make-up s SPF je doplněk, ne náhrada; krém s SPF by měl být posledním pečujícím krokem, před make-upem, jak popisuje i článek o minimální rutině.

Přímou klinickou studii, která by srovnávala riziko akné u fyzických a chemických krémů s SPF, jsem nenašel. Co mohu říct, jako svůj vlastní výklad, ne jako naměřený fakt: komedogenita (sklon k ucpávání pórů) je otázka formulace, záleží především na olejových surovinách, ne na tom, zda krém obsahuje minerální nebo chemický filtr.

Co si z toho odnést: máte-li pleť náchylnou k akné, záleží na celém seznamu složek produktu, ne na tom, zda si vyberete „fyzický“, nebo „chemický“ krém s SPF.

Částečně pravda. Běžné, nefiltrované okenní sklo pohltí většinu UVB záření, které je zodpovědné za spálení, ale značnou část UVA záření propouští. Jde o fyzikální, optický princip, vyplývající z vlnově závislé pohltivosti skla, ne o tvrzení klinické studie. To znamená, že v uzavřeném prostoru, u okna, v autě nebo v kanceláři jste vystaveni především UVA záření, spálení to ale způsobuje jen zřídka. UVA záření je jednou z doložených příčin předčasného stárnutí pokožky: podle doporučení Evropské komise z roku 2006 by měl každý krém s SPF dosahovat minimální úrovně UVA ochrany, mimo jiné právě proto.5

Přesné procento toho, kolik UVA projde běžným okenním sklem, jsem nenašel, proto tuto větu ponechávám bez čísla.

Co si z toho odnést: „přes okno vás nespálí“ může platit pro spálení, ale neznamená to, že jste bez UV expozice; při dlouhých jízdách autem nebo u psacího stolu u okna se tato UVA zátěž sčítá.

Tuto otázku podrobně rozebírám v článku o typech krémů s SPF: ochrana závisí na laboratorním SPF čísle i na naneseném množství dohromady, a studii, která by ukázala, že produkt SPF100 vydrží déle než SPF30, jsem nenašel. Zde jen dodávám: vyšší číslo neřeší problém s množstvím, pokud nanesete tenkou vrstvu.

Tento strach podrobně rozebírám v kapitole o rakovinotvornosti v článku o typech krémů s SPF. Stručně: zkoumané chemické UV filtry (avobenzon, oxybenzon a další) se dostávají do krve. To měřily americké úřední studie s vysokou dávkou: na 75 procent tělesného povrchu, ve studii z roku 2020 už po jediné aplikaci. Nejde o typickou denní rutinu na obličej, a autoři sami uvádí, že to není důvod se krému s SPF vyhýbat. Kauza s benzenem z roku 2021 byla zase výrobní znečištění, ne vlastnost účinných látek. Mýtus „rakovinotvorný“ vznikl smíšením těchto dvou zpráv, ne z naměřeného rakovinotvorného účinku.

Na tuto otázku („krém s SPF předchází rakovině kůže“) přinášejí nejlepší data Green a spol. z roku 1999, z australské studie se 1621 účastníky,4 podrobně rozebrané i v článku o UV záření. U spinocelulárního karcinomu (SCC) přineslo denní používání krému s SPF prokazatelně méně nádorů, u bazocelulárního karcinomu (BCC) nebyl v počtu nádorů žádný vliv. Na otázku, zda se u někoho vůbec objevila nová rakovina, ale nebyl u žádného typu prokazatelný rozdíl, a nezávislá přehledová studie tento důkaz hodnotila jako s nízkou jistotou. Dlouhodobé sledování týkající se melanomu u stejných účastníků stálo u celé skupiny na hranici statistické spolehlivosti, u invazivních případů (kdy nádor už pronikl do hlubší vrstvy kůže) byl ale rozdíl prokazatelný, i když na základě malého počtu případů; podrobně to popisuje článek o UV záření.

Platí to obráceně: opálení (zvýšená tvorba melaninu) je pravděpodobně obranná reakce pokožky na buněčný stres způsobený UV zářením. Jde o můj vlastní výklad, ne o doslovné tvrzení z přehledové studie Yanga a Lana: studie popisuje poškození DNA a reaktivní formy kyslíku jako mechanismus vzniku rakoviny kůže způsobené UV zářením, ale opálení jako obrannou reakci neprobírá.1 Přímější, ale jiného druhu zdroj je experiment Cui a spol. z roku 2007 na myší kůži a buněčné kultuře: prokázali, že UV vyvolanou pigmentaci řídí bílkovina p53 (jeden z centrálních regulátorů buněčné reakce na poškození DNA).6 Jde o data ze zvířecího a buněčného experimentu, ne o přímý důkaz na člověku. Tento mechanismus podrobně rozebírám i v článku o UV záření.

Co si z toho odnést: opálení může signalizovat, že buňky pravděpodobně reagovaly na UV zátěž, ale zda je u konkrétního člověka rychlost nebo hloubka opálení úměrná míře poškození DNA, tyto zdroje neuvádí; jde tedy o reakci na signalizovanou zátěž, jejíž míru z opálení nelze vyčíst.

Tento mýtus vychází z mylného předpokladu, že UV záření je zážitek vázaný na opalování, ne trvale přítomný faktor. Všechny výše uvedené body (oblačné počasí, okenní sklo) ukazují právě to, že UV expozice nepůsobí jen na pláži nebo v létě: v kanceláři, u okna, za oblačného dne, na procházce ve městě vaši pokožku zasáhne určité množství UV. Právě tato souvislost je důvodem, proč je třetím krokem rutiny péče o pleť ochrana před sluncem, každý den, ne jen v létě; podrobněji to rozebírám v článku o minimální rutině.

Co si z toho odnést: rozhodující otázkou je, zda jste přes den venku, v jakémkoli ročním období, ne zda jedete na pláž.